Recenze: Dvojníci

Původ: Česká republika, 2016
Režie: Jiří Chlumský
Scénář: Petr Hudský

Hlavní role: Ondřej Sokol, Jakub Kohák, Jitka Schneiderová, Petr Nárožný, Miroslav Etzler, Petr Čtvrtníček, Simona Krainová, Miroslav Táborský

Hodnocení ČSFD: 59%
Anotace:
Honza Rambousek je svým způsobem sympatický podvodník, který je v podsvětí ceněný jako odborník na zámky, počítače, elektroniku a auta. Je to také nenapravitelný sukničkář, přesto ho ženy milují... Právě mu teče do bot, protože ho má v hrsti mafián Vytloukal kvůli velkým dluhům. Pokud Honza neukradne z galerie obraz Dívky v modrém, tak je s ním amen... Zachrání ho náhoda – do cesty se mu připlete jeho dvojník, středoškolský profesor Richard Prospal, pedant a slušňák k pohledání, a těm dvěma se zázračně změní život. Zatímco si Honza užívá v Richardově kůži doma i ve škole, Richard je pronásledován mafiány, protože mu nevěří, že není Honza. A když se jim do rukou dostane i Richardova dcera Natálka, tak mu nezbývá, než zapomenout na slušné vychování a najít způsob, jak vyzrát na mafiána a jeho gorily a dostat nejen obraz, ale i dceru do bezpečí. Kolotoč překvapivých komediálních situací se roztáčí...

Jméno Ondřej Sokol je známé nejspíš nám všem, ať už těmi filmy, co stihl natočit, nebo spíše Partičkou (kterou jsem mimochodem taky viděla naživo a je to pekelná fuška pro vaše bránice). Už jen to mě zaujalo, když jsem poprvé viděla plakát na Dvojníky.

Námětem už je dá se říct klišé, které ale neomrzí - dva naprosto totožní lidé, každý úplně jiný, a prohodí si role. Byla jsem zvědavá, co z toho vykřesají.

Na jedné straně je Jan Rambousek, podfukář a zlodějíček. A taky má na kahánku, protože nad ním visí Damoklův meč v podobě mafiána, u nějž má pěkné dluhy, které potřebuje co nejdřív splatit, nebo rovnou utéct...

A na té druhé straně je spořádaný učitel Richard Prospal, tichý, který ani necekne, a kterého ředitelka posílá na seminář, aby se naučil vybudovat si autoritu. Čirou náhodou ve městě, kde je Rambousek.

Takže co jiného se může stát, než že se ti dva prohodí?

Budu upřímná; trochu jsem se obávala. Herce, to se tu objevili, mám ráda, vážně, ale nijak mě to neoslovilo. Do kina jsem šla bez jakéhokoli očekávání, což je na jednu stranu přece jen dobře. A s výsledkem jsem spokojená.

Úvod filmu bych udělala klidně kratší. Chápu, že se divák potřebuje plně dostat do situace obou mužů a musí tomu porozumět, ale klidně to šlo zkrátit. Sranda nastala, až se prohodili, ale do té doby jsem se zasmála jen párkrát a to díky nedocenitelnému Kohákovi.

Je to příliš dlouhé, to narovinu. Kolikrát už jsem se koukala na hodinky a říkala, kdy to skončí. Má to poměrně dost hluchých míst, na druhou stranu, když ta scéna přijde, doslova se počuráte smíchy...

Zvuk mi leckdy přišel přehnaně hlasitý, ale efektu to nijak neubíralo. Vždycky jsem obdivovala ty, kteří zvládli dát dva totožné herce vedle sebe, aby to vypadalo reálně, a stále to platí.
Když to tedy vezmu horem dolem, nijak odvařená z toho nejsem, ale propadák to taky není. Líbilo se mi to, člověk se zasměje a bude s hrdiny i soucítit.

Ode mě má film tři hvězdičky a myslím, že zaslouženě.
Viděli jste Dvojníky? Koho z "dvojčat" máte radši? :)